Sledovala ho s rozšířenýma očima. Hned, jak ho uviděla, věděla, že je to on. Byl to prostě skvělý chlap, za nímž se musí zcela jistě otočit každá žena, ať už ho potká na tramvajové zastávce, v metru, či prostě jenom na ulici. Jeho vypracované svaly hrály koncert, ze kterého nemohla spustit oči. Prohlížela si mohutné bicepsy a silný krk. Vysoké čelo, které prozrazovalo inteligenci svého majitele a blonďaté vlasy, jenž se při každém pohybu hlavy natřásaly a hovořily jasnou řečí – zde se o nás dobře starají.
Nikdy by nevěřila, že se dá na inzerát ulovit tak krásný chlap. Myslela si, že inzeráty podávají pouze zoufalci a životní ztroskotanci; lidé bez možnosti seznámení ne proto, že by neměli čas, ale spíš kvůli vizáži a neschopnosti komunikace.
Nespouštěla z něj oči a on vyprávěl. Dozvěděla se, co dělal po škole, a že byl dlouho na práci v zahraničí, pak pracoval jako právník pro nadnárodní kartel a opět cesty po světě.
Hltala každé jeho slovo a posunek. Byla opilá jeho suverenitou, se kterou lusknul na servírku a objednal jí dvě deci vína a sobě další pivo.
Chytil jí za ruku a dlouze se jí díval do očí. Zatočila se jí hlava z toho pohledu a cítila, jak moc ho chce. Zamilovala se do něj, během několika málo minut a nedokázala pochopit, že takto úžasný chlap žije sám.
Potom jí vyprávěl, jak je nádherná a má krásné oči a další den bez ní si již nedovede představit. Cítila záplavu citů. Kývala na vše, co jí povídal. Byla ochotná jít s ním třeba až na kraj světa.
„Půjdeme?“ usmál se na ni.
Pak dopil šesté pivo, rukávem otřel pěnu z úst a mohutně říhnul. Stoupnul si a významně se podrbal v rozkroku.
Ve vzduchu se vznášela pachuť sympatií a zamilovanosti a ona věděla, že již nikdy na žádný inzerát neodpoví.