Cena vyjadřuje směnný poměr mezi směňovanými statky. Jedná se v podstatě o vyjádření hodnoty určitého statku, přičemž každý statek má pro každého jedince jinou cenu.
Co má však nejvyšší cenu?
Pro někoho to může být vlastní život, zdraví blízkých, nebo třeba hrouda zlata pod postelí.
To nejdražší.
Ležel a netečně zíral před sebe. Vlastně se ani nedalo říct, že zíral. Pokud někdo zírá, znamená to, že vnímá to, kam upírá svůj zrak. On měl pouze oči namířené kamsi před sebe.
Dávno ho nezajímalo, co se děje kolem. Proč taky?
Před mnoha lety by určitě zkoumal okolní svět, ale nyní ho ovládala netečnost. Nevnímal teplý vítr, který si pohrával s korunami nedalekých stromů. Nezajímali ho ani lidé, kteří po letní bouřce stahovali deštníky a kroutili hlavami, že takovou průtrž dlouho nezažili.
Ležel a ztěžka oddechoval.
Vítr odnesl černé mraky kamsi za město a pohled na ně mu něco připomněl. Cítil, jak se mu sevřely vnitřnosti. Nemohl si vzpomenout, co mu ty mraky připomínají. Na nic si nemohl vzpomenout.
Ani na to, že neposlechl své instinkty a zaplatil za to tím nejdražším.
Lehl si na bok v naději, že usne. Třeba se mu bude zdát sen, který dřív pravidelně míval. Sen o nekonečné pláni. O tom, jak běží. Dál a dál. Nevěděl, co to znamená, ale byl v tom snu šťastný.
Spánek nepřicházel. Lehl si na břicho a opět netečně koukal před sebe.
Koutkem oka zahlédl malého ptáčka. Pootočil hlavu, aby si ho lépe prohlédl. Ptáček se zaujetím vyzobával semínka povalující se na zemi. Poskakoval sem a tam plně zaujatý dobrotou, a při tom legračně kroutil hlavou. V dálce zaštěkal pes.
Sledoval, jak sebou ptáček trhl, párkrát poposkočil, pak roztáhl křídla a prudce se vznesl do oblak.
Díval se za ním, jak stoupal směrem k zapadajícímu slunci. Výš a výš, až z něj byl malý bod na obloze.
Díval se dlouho, i když ho již dávno neviděl a opět pocítil to sevření. Oči mu zvlhly. Zřejmě za to mohlo slunce, jehož paprsky i přes pokročilou dobu oslňovaly.
Díval se a nevnímal malou holčičku, která ho se zaujetím pozorovala, a pak cosi potichu říkala své mámě.
A kdyby mohl, slyšel by, jak matka své blonďaté dcerce odpověděla: „Ne broučku, ten lev není smutný. Je zde šťastný, protože mu nic nechybí. Už musíme jít, zoologická bude za chvíli zavírat.“
Epilog: Co má nejvyšší cenu? Může to být vlastní život, zdraví blízkých, nebo třeba hrouda zlata pod postelí. Pro každého to může být něco jiného. Ale co to skutečně je, zjistíme, až když to ztratíme.